Koncem října mě kontaktovala těhotná žena, říkejme jí třeba Lenka. Lenku na jejím nenarozeném chlapečkovi trápí jen jedna věc - od začátku těhotenství sedí na zadku a ne a ne v bříšku jakkoliv změnit pozici. Tou dobou byla Lenka na konci druhého trimestru, ve 27. týdnu.
Abyste rozuměli, Lenka je jedna z těch žen, které mají všechno rády naplánované a zorganizované.
Čeká druhé miminko a s prvním žádné takové "problémy" nezažila, tak jí to prostě nedá spát. Nejprve si sedneme, v klidu si promluvíme a nechávám Lenku se ze všech útrap vymluvit. Pak jprovádím vnější vyšetření, při kterém jsem zjišťuji, že je chlapec opravdu v poloze koncem pánevním. Rozhodly jsme se tedy, že děťátku zkusíme pomoci rebozem (o rebozu si více můžete přečíst tady).
Ten den jsme vyzkoušely různé techniky pro otočení miminka a celkové uvolnění pánve. Celá procedura nám zabrala bezmála hodinu. A nic. Chlapeček si nadále v bříšku trůní jako buddha. Domlouváme se tedy, že Lenka přijde za 3 týdny znovu - tentokrát na relaxační masáž. A tak se taky stalo, Lenka přišla, děláme opět vnější vyšetření a pohmatem si ověřuji, že je chlapec stále zadečkem dolů. Pustily jsme se tedy do relaxační masáže, kterou jsem ještě podpořila aromadifuzérem s levandulí. Lenka si masáž opravdu moc užila (nebo to aspoň tvrdila :)), tělo se kompletně uvolnilo a - hurá!
Chlapeček se nám začal přetáčet, teď už je hlavičkou skoro dole, tak nějak šikmo. Je to ale na dobré cestě.
Za týden telefon, volá Lenka. Včera byla na ultrazvuku u svého lékaře a miminko je opět hlavičkou nahoru. Dorazí tedy zítra a zkusíme ho přesvědčit, aby se otočil zpátky. Lenka dorazila, opět jsem provedla vnější vyšetření. Podle mě je tedy hlavičkou šikmo dolů, říkám Lence. Ta se směje, že si to teď asi potřebuje vykompenzovat, že byl tak dlouho v jedné poloze. Domlouváme se, že přesto zkusíme rebozo opět využít a chlapečka dotočit tak, aby byla hlavička hezky na středu. Lenka už velmi dobře vnímá, jak se tam děťátko polohuje. Přijde zase za týden.
Týden utekl jako voda, je tu prosinec a zase u sebe vítám Lenku. Chlapeček je dole opět koncem pánevním, i když tentokrát trošku na šikmo. Lenka si začíná myslet, že to dělá schválně a rád ji popichuje. Pomocí reboza se nám tentokrát povedlo miminko dostat krásně doprostřed pánve. Lence taky ukazuju několik cviků, díky kterým by se děťátko mělo dostat hezky dolů a zafixovat se v pánvi tak, že už se neotočí. Cviky teď bude provádět každý den, klidně několikrát. Uběhlo dalších 7 dní a Lenka dorazila na kontrolu - je tentokrát docela smutná a vypráví, že se chlapec během několika hodin od naší minulé schůzky opět otočil zadečkem dolů. Snažím se ji uklidnit tím, že je dobře, že na rebozo dobře reaguje. Bereme si tedy šátek opět na pomoc a miminko se nám daří otočit hlavičkou dolů, hezky na střed. Zopakujeme si také jednotlivé cviky z minula a nějaké i přidáváme. Lenka je nyní ve 34. týdnu těhotenství.
Do porodu se nám jistě povede ho přesvědčit.
Domluvily jsme se - s Lenkou i chlapečkem, že za týden dorazí už jen na kontrolu. Že už přetáčet jistě nebude třeba, opravdu jsem Lence fandila. Za týden tedy dorazila - a stal se zázrak! Zázrak = šikovná fyzioterapeutka, kterou Lenka během toho týdne navštívila. Ta zjistila, že má Lenka opravdu velmi stažené pánevní dno, což je pravděpodobně důvod, proč chlapeček hlavičkou nedosedne dolů do pánve. Pomohla jí svaly uvolnit a ukázala několik cviků na doma. Vnějším vyšetřením jsem si potvrdila, že je chlapec opravdu krásně centrálně v pánvi, hezky dole. Dokonce je i v předním postavení, což je pro porod nejvýhodnější. Kontrola u mě opět za týden, tentokrát opravdu obě věříme, že už takhle zůstane. A taky zůstal, dokonce hlavička klesla ještě o kousíček níž. Teď už se zadečkem určitě neotočí, říkám Lence. Popřály jsme si tedy krásné Vánoce a vstup do nového roku, uvidíme se tentokrát až za dva týdny.
Mezi svátky mi volá Lenka, začalo ji příšerně bolet v zádech, tak, že to vůbec nemůže vydržet. Když dorazí ke mě, zjišťujeme, že se miminko přetočilo do zadního postavení a zřejmě zády tlačí na páteř, což způsobuje tu nesnesitelnou bolest. Opět přichází na řadu rebozo. Po 20 minutách práce se šátkem přichází neskutečná úleva.
Máme opravdu štěstí, že na něj chlapec tak dobře reaguje.
No a jak to celé dopadlo? Lence jsem nakonec byla i u porodu, což je pro mě vždy obrovská čest. Chlapeček už v pozici krásně zůstal, porod se rozběhl sám od sebe. Rebozo jsem měla s sebou pro případ, že by se rozhodl dělat "psí kusy". Nakonec ale nebylo vůbec potřeba, od chvíle, kdy jsem do porodnice dorazila se narodil za krásné 4 hodiny.
Příběh byl zveřejněn se souhlasem klientky.